Již roku 920 označil podle kronikářů kníže Václav Vltavu za „svobodnou silnici na vodě“, a umožnil tak rozvoj plavby. Zpočátku se po řece plavily hlavně vory vázané z různých druhů dřeva – z méně kvalitního na otop, z jedlového na výrobu šindelů, z dubového pro vodní stavby mlynářů. Roku 1470 se kvůli lapkům doporučuje cestovat po vodě, neboť je to mnohem bezpečnější. Ve třicetileté válce však mnoho jezů zchátralo a řeka byla zanesena. O nové zavedení plavby se zasloužil strahovský opat Kryšpín Fuk, který v letech 1640 – 1652 vyčistil říční koryto až do Českých Budějovic, „aby se lodě a vory netříštily a aby nepřibývalo křížků na březích“. V 18. století bylo používáno lodí dřevěných: většina z nich se v Praze po příjezdu rozebrala na palivo, protože se nevyplatilo dát je táhnout zpět proti proudu.
První kolesový parník spatřila Praha 1. května 1841. Jmenoval se Bohemia, záhy však dojel do Děčína a do Prahy již nepřijížděl. Po nezdařeném pokusu v roce 1857 byla pravidelná parníková doprava v Praze (na lince Praha – Štěchovice) zavedena až 26. 8. 1865. Zásluhu na tom měl pražský primátor František Dittrich a finančník Vojtěch Lanna. I my se nyní vydejme na cestu.
Nalodíme se v přístavišti u Palackého mostu na vyhlídkovou loď. Pluje-li po proudu, dostaneme se záhy pod Jiráskův most a na levoboku spatříme Malostranskou vodárenskou věž z roku 1561. Poblíž věže se rozkládá úzký Dětský ostrov. Na jeho špici stojí alegorická socha Vltavy, u které se každoročně koná tryzna za utonulé a otvírá se symbolicky řeka.
Napravo míjíme mírně nakloněnou Šítkovskou vodárenskou věž (původem z roku 1489, avšak několikrát přestavovanou), za níž se rozkládá Slovanský ostrov. Vznikl z nánosů v 18. století, a protože na něm byla barvírna, nazýval se dlouho Barvířský, poté Žofín podle Žofie, matky císaře Františka Josefa I. Později zde byla zřízena lázeň a oblíbená restaurace s tanečním sálem. Roku 1841 se zde konal druhý český ples a o dva roky později další, na němž byla uvedena do pražské společnosti Božena Němcová. V roce 1848, v předvečer svatodušních bouří, zde byl zahájen Slovanský sjezd.
Ostrov skýtá i jiné zajímavosti. Dne 28. května 1841 se zde předváděl první parní vlak v Praze. Zmenšený model řítící se rychlostí 11 kilometrů v hodině dostal název Český lev. K roku 1866 se zase váže příhoda ze zcela jiného soudku: v létě při pruské okupaci Prahy sem bylo odveleno na dva tisíce lehkých ženštin z venkova. Bohulibější bylo jistě pořádání prvního registrovaného plaveckého závodu u nás, a to na trase ze Slovanského ostrova na ostrov Střelecký roku 1895.
Střelecký ostrov, přes který vede most Legií, právě míjíme. Od roku 1472 až do roku 1948 patřil pražským střelcům, pozdějším ostrostřelcům. Stával zde oblíbený hostinec, u kterého se střílelo do terče „na ptáka“. Roku 1791 navštívil ostrov německý básník Friedrich Schiller.
Za ostrovem spatříme na levé straně malostranské a na pravé staroměstské pobřeží. Objeví se i panoráma Hradu a po proplutí pod Karlovým mostem zelená stráň Letné nalevo a o něco dále vysoká Novoměstská vodárenská věž napravo. Doplujeme až ke zdymadlu u ostrova Štvanice, pojmenovaném tak proto, že se zde konaly v 18. století štvanice na divokou i krotkou zvěř. Toto nechutné divadlo bylo zakázáno císařem Františkem I. až roku 1802.
Je ještě mnoho k vidění, ale loď právě obrací...